Co nám přineslo prvních pět epizod? Hodně novinek, hodně herců a taky hodně toho, co vlastně čekáme od seriálového hitu.
Poslední díl první poloviny nás znova přenesl do příběhu dvou hlavních ženských postav, Dolores a Maeve. První jmenovaná znova cestuje po širokém divokém západě za odplatou a Maeve objevuje nový svět, tentokrát z Japonska (Shogun World).
Příběh westernové dcerky už není tak zajímavý, jak by se asi dalo čekat, jde spíše o výplňovou část, kdy až poslední záběr přinese něco překvapivého.
Za to „bordel máma“ má svůj osud více zajímavý, objevení světa „Shogun World“ jí ukáže, jak se ještě může sama změnit a co vlastně ještě nezná. Ford si určitě na programu a příběhu Maeve dal dost záležet, aby mohla v prostředí Japonska více poznat sama sebe a její parta poznala své japonské protějšky, ve kterých se povahy jednotlivých osob (Western vs. Shogun) začínají čím dál více podobat.
Je také dobře, že se na začátku epizody seznámíme i s tím, jak to vlastně skončí a kdo vlastně z Fordových výtvorů přežije. Ke konci série totiž nebude vlastně koho resetovat. Dozvíme se, že Bernand (ostatní lidé nevědí, že je výtvor) přežije a Teddy nepřežije, ale jak skončí Dolores, William anii Maeve, nevíme. Dokonce osud Charlotte s Elsie je neznámý.
To vše ostatní se určitě dozvíme během druhé půlky druhé série. Určitě nás ale čeká další kapitola Fordovy hry, na co všechno se připravil, než jej Dolores zastřelila.
Prostřednictvím Williama se určitě dozvíme o tom, co všechno se dělalo za Fordovými zády a co vše je uchováno ve středobodu výtvorů – Peterovi Abernathy, který slouží jako hlavní bod pro touhu po získání informací k velké loupeži dat o výtvorech.
Jedná se o dva hlavní příběhy. Příběh Dolores je už nudný (50 %), Maevin příběh je o dost zábavnější (90 %) a ta malá a krátká zmínka o tom, jak to vlastně skončí (konec vzpoury výtvorů) je nejzábavnější (100 %). Celkové hodnocení tedy 80 %, což nám určitě přináší sice slabší epizodu z celého seriálu, ale ne zas tak chabou, abychom kvůli ní museli sledování seriálu v půlce zavrhovat.
Děkuji Karolíně Kobližkové za korektorské práce.
Původní vydání článku 21. května 2018 – Kritiky.cz
