Po každém úspěšném filmu následuje skoro vždy nějaké jeho pokračování. K loňskému velice úspěšnému hororu se natočilo pokračování, které má splňovat touhy lidí po pokračování úspěšné série, ale má i splňovat i touhy producentů po lačném zisku. Tento týden se k nám dostalo pokračování hororu Saw: Hra o přežití, které splňovalo krvelačné touhy lidí po krvi, ale ne jenom po krvi, ale po krvi, která sebou nese rozmanité způsoby, jak umřít a jak si vážit života. První díl nás zanesl do koupelny, kde byli proti sobě postaveni dva muži, kteří mají za úkol postupně zjišťovat jak si váží života. Musí si něco udělat, aby mohli zachránit sebe, nebo i jejich manželku s dětmi.
V dílu druhém je proti sobě postavena už velká skupina, co má jednu věc společnou, ale musí se postupně probít ke svobodě, protože je čeká smrt nervovým plynem a mají pomocí logických hádanek najít záchranu. Mezi tou skupinou lidi, se vyskytuje i synek jednoho muže zákona, který vyšetřuje „vraždy“ a tím se to začíná komplikovat..
Ale nemusím určitě povídat celý příběh, ale rozhodně Saw má něco do sebe, protože to k hororu nemá daleko, ale není to typický vyvražďovací horor, spíš bych řekl, že je to poctivě drsný thriller o životy lidí, jak se oni zachovají v dané situaci, jak si dokáží cenit života a jestli dokážou něco ztratit, aby neztratili svůj život.
Když se to vezme, tak i druhý díl vznikal za málo peněz, a má pouze několik filmových lokací, má málo slavných herců, ale jeden slavnější herec se dokonce i objevil, jím je bratr slavnějšího Marka Wahlberga, slavného Marky Marka., Donnie Wahlberg, který hraje nejdůležitější postavu, policejního muže, který vyšetřuje akce „Skládačkového vraha“ – Jiqsaw a jde mu hlavně o život jeho syna. Další herci jsou pouze k tomu, aby byly postupně mrtvolami, na které padne prach, nebo k tomu, aby přežili. A nakonec objevili, v čem je zakopaný velký pes.
Když se podíváme na zajímavosti, jak byl celý film natočen, na to, že ho natočil filmový debutant, tak je v něm docela dobře vidět atmosféra, chaosu, neúvozního jednání, když jde o život. Několik smrtí je docela úchvatných, kdy teče krev, kdy se postupně odlupují vrstvy lidských povah, a kde je i trošku nechutně. S filtry a uměleckými záběry moc režisér neplýtval. Na rozdíl od prvního dílu už nebylo použito občas klipového střihu, ale většinou docela sterilního systému stříhání, aby se v tom člověk vyznal, co se dělá a kdo zrovna umírá. I když je na co stále koukat, protože úhly kamery jsou dost zajímavé
Původní vydání článku 7. února 2006 – Kritiky.cz
