Třetí díl seriálu Černobyl pokračuje v záchraně světa. Začíná se vyšetřovat, kdo za to všechno může a samozřejmě pokračuje v zavedeném trendu depresivní podívané, která není pro slabé povahy.
Znova se vracíme ke hlavní nepolitické hrdince, kterou je žena jednoho z prvních záchranářů, kteří začali hasit silně radioaktivní požár. Očima této těhotné hrdinky sledujeme pocity obyčejných lidí, kteří si vůbec neuvědomují, jak byla ta havárie nebezpečná, a to i přesto, že se dostane ke svému muži pouze za cenu úplatků a všechny sestry jí říkají, že tam nemá být a nesmí být u svého manžela delší dobu, jinak ji radioaktivita také zasáhne, tráví u svého manžela poslední chvilky před smrtí.
Bude ale hodně zajímavé sledovat postavu z prostého lidu během posledních dvou epizod, co pro ni tvůrci připravily, protože všechny doktorky ani sestry neposlechla a své tělo i nenarozené dítě vystavila nebezpečí.
Politickými i vědeckými hrdiny zůstali Valery Legasov, Boris Shcherbina a Ulana Khomyuk. První dva jsou opravdu reálné postavy, díky kterým neunikla radioaktivita ještě více. Ta třetí je domyšlená postava, která nahrazuje různé vědce a vyšetřovatele, kteří se snažili vyšetřit havárii a předejít dalším incidentům se stejnými druhy reaktorů.
Ve třetím díle jsme se dozvěděli i více z politického dění a situace, kterou vládne KGB a každý je sledován na každém kroku a hlavní postavy jsou odposlouchávány 100 % jejich času, v pokojích, v restauracích… Aby se mohli politici dozvědět, jestli náhodou neříkají nic nebezpečného.
Tím, že se prostředí atomové elektrárny v Černobylu natáčelo v Litvě v podobné elektrárně (se stejným typem reaktoru), tak je prostředí havárie naprosto reálné, samozřejmě, že je hodně záběrů upraveno a něco je natáčeno i kulisách, ale to není vůbec poznat. Rok 1986 při havárii je dokonalý a vše co se děje je reálné. Samozřejmostí jsou i opravdové záběry bez příkras a cenzury, které se nám dostanou s postavami ruských horníků, kteří jsou využiti pro podkopání elektrárny, aby vystavil průchod ke betonovým základům.
Sice jsem roce 1986 o žádné havárii nevěděl, jako normální obyvatelé v SSSR a ČSSR, ale filmové zpracování mi přináší pocit z 80. Let, kde bylo vše zakázané a obyčejní lidé nic nevěděli a mohli se bez problémů dostat na hranici zákona. A to ještě vybuchla atomová elektrárna a díky této havárii se radioaktivita rozšířila po celé Evropě.
Ještě poslední dva úterky, ale během tří epizod jsme se dozvěděli opravdu hodně o havárii, o obyčejných lidech, ale i o politické manipulativní moci, která hodně zatajovala a ničila obyčejné lidi.
Původní vydání článku 22. května 2019 – Kritiky.cz
