Sledování jihokorejských seriálů na Netflixu je skvělý zážitek. Jsou úplně odlišné od toho, na co jsme zvyklí, a v tomto desetidílném seriálu je skvěle zkombinována komedie, sci-fi a horor.
Začneme s jednoduchou zápletkou, kdy je v roce 1946, tedy kousek po válce, majitel největší zastavárny v malém městě (spíše asi vesnice) pověřen, aby našel ztracenou milenku šéfa policie. Má to za úkol vyřešit, než opadnou květy z třešní (symbolicky).
Během hledání ztracené ženy zjistí, že není vše tak lehké a dobré, než se zdá na první pohled. Postupně se odhaluje vojenské spiknutí, nelidské testovaní na lidech, a dokonce i místní vojenský armádní projekt, který by měl postavit Japonsko znovu na vojenské výsluní.
V prosincové premiéře bylo na Netflixu uveřejněno prvních sedm dílu. Celý příběh vyšetřování a vzájemných akcí hlavních hrdinů (vč. lásky) je uzavřen a dozvěděli jsme se vše potřebné, abychom považovali hlavní příběh za uzavřený. Lednové tři díly považujte za finální uzavřené první sezóny. Vše už potřebné už víte, tak se hlavní postavy příběhu znovu vrací na místo činu, aby dokončili svojí prací a zničili vše zlé, co se v jejich městě děje. A druhá sezóna bude. Už se natáčí. A to i s hlavními postavami sezóny první – skoro všichni přežili.
Trochu se proberu výpravou celého seriálu. Celá vesnice z poválečného období je stylizovaná a postavena v ateliérech. Světlo tam svítí a všechny postavy mají čisté a neobnošené oblečení. Je vidět v celé vesnici, jaké má daná postava sociální postavení. Od nejchudších, po majitele zastavárny, který patří mezi nejbohatší lidi, po chudé, jako jsou „hledači“ ztracených lidí – slídilové.
Nesmíme zapomenout i na postavy, které se do okupované Jižní Koreje přistěhovali z Japonska. Vojáci nosí charakteristické vojenské oblečení a vládnoucí třída (tedy ženy) nosí kimona z nejlepších látek.
Musím ale vytknout přílišnou digitální modernizaci celého města. V noci svítí tisíce barevných neonů a hlavně automobily a motorky mají moderní světla. To znamená, že nákladní auta mají moderní příliš světlé (bílé) reflektory a motorky používají moderní světla (žárovky H7). I když má hrdinka motorku, co si sama oživila z „vrakáče“, tak to vypadá jako moderní Harley s sajdkárou (můj pocit).
Další věci, co se týká moderních věcí, co nepatří do 40. let minulého století, jsem si moc nevšiml. Jenom ten digitální vzhled a město postavené z kulis mně trocha deprimovalo. Nesmíme i nezapomenout na tramvajové koleje na hlavní třídě. Nevím, zdali by tato vesnice mohla mít tramvaje, ale mně to připadá blbost, že by to byl vlak? To se týká také prostranství před nemocnicí, které prostě je nezvykle sterilní (papundeklové). Interiéry jsou samozřejmě natáčeny v ateliérech. A exteriéry, dle mého oka, také. Určitě si tvůrci postavili celé městečko.
Hlavní herce vůbec neznám, i když je možné, že se sem tam objevili v Amerických filmech. Pro troše snahy se najdou filmy, ve kterých hráli. Avengers: Age of Ultron, Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny, Parazit, Magnum P.I. (seriál). Určitě jsou v Jižní Koreji za hvězdy.
Myslím, že nám Jižní Korea do Netflixu přinesla další dobrý a unikátní seriál, které stojí sledovat. Je to prostě sci-fi v kombinaci se zamilovaným obloukem. Plný velmi dobré kombinace love story, horroru a i trocha ulítlé komedie.
Hodnocení: 80 %
PS: Docela by mně zajímalo, jak vznikl název Příšera ze starého Soulu z anglického názvu Gyeongseong Creature. Má někdo nápad.
Původní vydání článku 7. ledna 2024 – Kritiky.cz
